Cykloexpedice Jeseníky 2009

Je to až k podivu, ale letošní cykloakce byla v pořadí již šestá! O něčem to asi svědčí, stejně tak jako fakt, že většina těch, co tenkrát začínala, vyrazila i letos. Sice nás na začátku pronásledovala smůla, kvůli zranění Petr 1HPX nevyrazil vůbec, Pavel 1MN musel předčasně skončit, Milan 2IHH byl po operaci a Standa 2SPY pokračoval jen za pomoci doprovodného vozidla, ale ostatní zajisté nelitovali, protože počasí bylo výtečné a trasa hezky vybraná. Tradicí se již stalo použít v každém ročníku speciální volací značku, letos OL7CX.
Oproti letům minulým jsme se rozhodli zkusit jinou strategii, nazývanou zkráceně „doprovodné vozidlo“. Nejprve jak to vypadalo dříve: vysílalo se jen na to co jsme byli schopni na kolech odvézt a do kopce ušlapat. Byly činěny nesmělé pokusy optimalizovat techniku jež každý z nás vláčí (co brát a co ne), ale obvykle se to ne zcela vydařilo – třeba vloni jsme s hrůzou zjistili, že s sebou táhneme asi 6 transceiverů FT817, ale antén a akumulátorů bylo podstatně méně. Prostě každý má to svoje rádio, které chce na expedici mít a v polních podmínkách vyzkoušet. Jak asi vypadaly naše brašny na nosičích je nasnadě, navíc je třeba k tomu připočítat oblečení do každého počasí, spacák, karimatku, jídlo a nezbytné kapaliny. Letos tedy pozor změna – bude vozidlo! Slibovali jsme si od toho hodně – na nosiči potáhneme jen to, co je pro danou etapu a vysílání třeba, bude možné vzít i poněkud výkonnější transceiver a vyrobit slyšitelnější signál (tímto též děkujeme protistanicím z let minulých za ochotu špicovat uši kvůli našemu QRP), být více aktivní na KV (více času a možností „rozvinout stanici“ v základnovém táboře a rovněž možnost být více adaptivní z hlediska ubytování). Toho posledního jsme nakonec ani nevyužili, trasa a ubytování díky kvalitní přípravě klaply tak, že k variantě havarijního přespání pod širákem nedošlo (přiznám se, že mi je soukromě trošku i líto, má to své kouzlo…) . Úlohy doprovodného řidiče se zhostil Petr OK1IN, který to pojal též jako rodinnou dovolenou (congrats k trpělivé YL!). Co ale nikdo nečekal, byl fakt, že jsme chvílemi měli dokonce až 3 vozidla – jednak kvůli zranění Standy 2SPY, který s námi vyrazil alespoň takto a Petrovi 1AYU. Dá se říci, že se změna osvědčila, počet QSO stoupl na letošních 489. Dost velký podíl na tom měl TCVR Alinco DX7 a pořádný 12 m „military“ stožár OK1FRT. Samozřejmě provoz z kót byl i letos zajišťován naší QRP výbavou (několik kusů QRP KV transceiverů s tunery, jako antény se osvědčily dipól napájený žebříčkem a vertikál; na VKV pak klasika FT817 s krátkou přenosnou Yagi). Ale i tak bylo těch krámů dost, při zdolávání jedné kóty jsme minuli skupinu pěších turistů, kteří se podivovali tomu, že se najde skupina bláznů, co se ženou do takového krpálu s kolama a navíc s takovou výbavou na nosiči… Jen jednu výhodu to mělo, a to že při sjezdu se člověk nemusel obávat při prudším zabrzdění předním kolem že přelítne, technika to vyvažovala optimálně :-)
Letošní trasa expedice vyšla na Jeseníky. Totiž – po prvních akcích, kde se spíše hledělo na možnosti (kdo má kde známého kolegu u kterého se dá zastavit) a terén, jsme se tak nějak rozhodli, že zkusíme objet republiku celou, viz mapka tras expedic minulých. Výchozím bodem byla Ostravice, tedy místo, kde jsme skončili vloni. Manažerem trasy byl Standa 2SPY coby nejvíce „místní“.
První dny nás trochu pozlobilo počasí, bouřky – ještě že jsou na mnohých kótách altánky, do kterých se dá schovat. Horší je to s natahováním antén za deště. Z tohoto důvodu jsme experimentálně ověřili i zajímavý typ antény – KV vertikál, přidělaný na nosič kola OK1FRT. Nicméně tato se osvědčila i v následujícím dni, kdy jsme byli na kótě, kde nebyl v okolí jediný strom – kam potom natáhnout dipól?
Výzvou pro nás byl vrchol Praděda – na kole si na něj ale troufli jen ti nejodvážnější (Bohouš 1FJW si ho vyšlápl dokonce „non stop“). Zklamáním pro nás bylo silné rušení od TV vysílače, takže spojení příliš nebylo, ani na KV. Krátce jsme zavítali i do Polska (díky zkratce mezi kopci) a ochutnali i polské pivo – to díky Bohoušovi 1FJW, který měl v zásobě pár zlotých, které obětoval. Cestou jsme pozorovali důsledky nedávných přívalových dešťů – jak jsme byli rádi, že nám svítí sluníčko!
Jako každý rok byla závěrečným bodem expedice účast ve VKV QRP contestu. Vždy se snažíme naplánovat trasu tak, aby nám to vyšlo na nejvyšší kótu v okolí – vloni Lysá Hora, letos Králický Sněžník. Je asi jasné, že v našem případě to bylo QRP doslova – cesta nahoru není pro kola - FT817, malý olověný akumulátor a čtyřelementová Yagi na stožáru ze stanových tyček. Provoz vyžadoval dost trpělivosti – slyšet toho byla hromada, ale dovolat se, to byl kumšt! Nezbývalo než trpělivě DXa volat a volat a čekat, zda se podmínky nezvednou – pokud náhle na S-metru poskočil o pár S nahoru, tak honem ještě přidat na hlase – a ono to občas vyšlo! Celkem asi 40 QSO za tu chvilku než se začalo šeřit a bylo nutno zahájit ústup do základnového tábora. Pochopitelně jsme nezapomněli ani na vlny krátké, a to hned ze 2 zařízení, OK1XVZ a OK1FRT. Díky QRP nebyly žádné problémy se vzájemným rušením :-)
S lety jsme zjistili, že se těžiště provozu postupně přesouvá z VKV (dříve velká aktivita na 2m FM – Rozhledny, tisícovky) na vlny krátké, částečně díky diplomu SOTA. Což již není jen záležitost českých amatérů, o spojení je velký zájem i ze zahraničí, především na 40 a 30 metrech. Tím pádem je to zajímavější i pro nás – v pracovní dny byl úspěch i z relativně slušné kóty navázat na 2m více než jednotky spojení (k tomu „povinnému QSO“ s Bohušem OK8PKM – ten byl s námi v kontaktu po celou dobu expedice a dokonce nás poslední den i osobně navštívil na Králickém Sněžníku), na KV byl úspěch vždy zaručen. Jediný zádrhel byl občas jak danou kótu identifikovat – zjistit jaké má SOTA číslo. Ač na pohled prosté, realita jinde. A to i přes doma pečlivě připravené seznamy a s pomocí přístupu na internet přes mobilní telefony (ba, i tak daleko jsme se již s naší technikou dostali!). Nakonec jsme se, ač neradi, na jedné kótě museli smířit s tím, že prostě SOTA označení nemá.
Defektů na kole letos mnoho nebylo, loňského smolaře OK1XVZ nahradili OK1DX a OK1FCS – zkušenost pro příště, trocha předstartovní péče o kolo neškodí, i když jsou na trase jako letos všude cykloservisy: probrzděný ráfek či rozpadávající se řetěz mohou dost znepříjemnit další postup.
Na závěr trocha statistiky: celková ujetá vzdálenost za 9 dní 370 km, nejvyšší vyšlápnutá kóta Praděd 1491 m, další superkóta Králický Sněžník 1423 m (bez kol, technika transportovaná na zádech ze základny v 870 metrech). Účastníci: OK1AYU, 1DX, 1DXD, 1DXK, 1FCS, 1FJW, 1FRT, 1IN (+ Jitka a Vládík), 1MN, 2SPY, 1XVZ. Těší nás velký zájem protistanic na pásmech – trochu jsme se je pokusili odměnit vydáním diplomu a cen. Naopak je škoda, že se v poslední době příliš často nesetkáváme s amatéry, jež přebývají podél trasy. Osobní setkání má své kouzlo, navíc dotyčný může i oprášit svůj bicykl a připojit se! Rovněž tak mladší radioamatérská generace asi vyhledává v létě jiné kratochvíle, než je jezdit po lesích na kole s rádiem…
Děkujeme také našim sponzorům (trička, tisk QSL, vyřízení koncese) – firma Topo, radio Relax, ČAV.
Další informace je možno najít na stránkách expedice http://www.ham-bike-expedition.com/ popř. pokud chce někdo nahlédnout do pozadí akce pak na našem diskusním fóru http://groups.yahoo.com/group/bcxp/.
Za kolektiv OL7CX Pavel OK1DX